Pojďte

na procházku

uvodni

Jenže co když...

... se to nepovede? ... to zkazím? ...to bude stejné?

Kreslíte scénáře? Joo, to nám jde. Je to jedna z velkých nevýhod fungování našeho mozku – představivost. Je skvělá a nutná pro rozvoj lidstva jako kmene, bez ní by nikdy nevznikly monumentální stavby, fantastické melodie nebo všechny funkční vynálezy. Když ji ale bohapustě zneužíváme na představování si všech možných důsledků té či oné situace, rozhodnutí nebo dalšího našeho kroku, je to skutečné plýtvání času a energie.

Kolikrát se vám povedlo přesně odhadnout, co se stane? Jednou z 20 případů? A těch zbývajících 19 případů?

Jasně, trávit čas kreslením scénáře, pokud jdete na jednání a chcete být připraveni, fajn, to dává smysl a naopak je záhodné. Čili určitě používejte představivost pro načrtnutí protichudných možností a přípravu vašich argumentů na ni. Tehdy je-li to obsahově opodstatněné.

Pokud jen dokola přemíláte, co všechno by se mohlo stát a zejména co všechno zléto by se mohlo stát, infikujete svou mysl a nakonec i svoje chování. Všechny věci se v dospělém věku učíme a vylepšujeme opakováním. A je jedno, jestli jde o nový pohyb při malování nebo sportu, nový gramatický jev ve španělštině nebo obkládání koupelny. Čím déle a více se tou činností zabýváme, tím snazší pro nás je a tím lepší výsledek dosáhneme. JENŽE... to funguje i opačně. Mozek neumí rozlišit, jestli mu do hlavy sypete pro něj něco užitečného nebo ne, bere všechno. Čím víc scénáře kreslíte a domýšlíte do nejmenších detailů, tím lépe podle nich mozek povede vaše jednání. Co na tom, že jste si představovali, jak spadnete ze schodů při nástupu na prezentaci, nebo že se přeřeknete při přijímacím pohovoru. Mozek to neví a kdyby to uměl, byl by na sebe hrdý, jak pěkně vás navedl k vlastní akci. Mozek za to nemůže, můžete za to vy.

Kupte si pastelky, uhel nebo tempery, pár čtvrtek nebo skicák a malujte. Míchejte barvy, zkoušejte to zas a znova. Budou z toho mnohem hezčí výtvory než ty, které si ukládáte ve své hlavě.