Pojďte

na procházku

uvodni

Den D aneb co nejhoršího se může stát?

Přišel den D. Jdu představit svůj projekt, na důležitý pohovor, na schůzku s významným partnerem, na... cokoli dalšího, co vás napadne. Nejenže už několik dní dopředu kreslím scénáře, jak schůzka proběhne, co řeknu na začátku, co mi asi odpoví, co odpovím já, co řeknu a udělám, když ten/ta naproti řekne a udělá... Samozřejmě k tomu řeším drobnosti typu v kolik musím vyjet, abych přišla včas, co si vezmu na sebe, aby to bylo akorát, jak moc se usmívat, aby to nebyla provokoce, ale nebyla jsem za škarohlída... seznam jistě není úplný a zcela jistě všechno tohle předbíhání zabírá v posledních dnech víc času, než by bylo vhodné. Když už vidím otrávené i obličeje okolo sebe, obvykle je to pro mne jasná připomínka, že je na čase zbrzdit a přestat aspoň okolí prudit. Bohužel to neznamená, že tohle nemístné přemýšlení a vykreslování neprobíhá alespoň v mé mysli.

Když už začnu štvát i sama sebe, je načase se zastavit a vrátit do přítomnosti. Chápu, snáz se řekne, než udělá.

Mou nejspolehlivější záklopkou je otázka: CO NEJHORŠÍHO SE MŮŽE STÁT?

Nikoli překvapivě zjistím, že i zítra vyjde slunce, budu moct dýchat, pracovat, jíst, spát a bavit se. Že všichni okolo mne budou mít pořád stejně rádi. Že to nejhorší obvykle je, že se já budu cítit špatně, protože se budu rozptylovat dalším přemýšlením o tom, co si o mne myslí jiní. Jenže moji blízcí a ti, kteří mi věří a stojí za to, se kvůli jedné schůzce, jednání, pohovoru nepo...sadí na zadek a nezačnou si myslet, že jsem nekňuba. Budu pořád stejný člověk, i když nepodám stoprocentní výkon. A že není stoprocentní stejně poznám jenom já, protože jenom já vím, na co skutečně mám. Soudit mne může kdekdo, ale svýma očima, prostřednictvím svých očekávání a zkušeností. Což je jaksi jeho/její problém, nikoli můj. To nejhorší, co se může stát je, že zklamu sebe sama. I to je sporné. Už to, že jsem neutekla předem a té schůzce jsem se postavila čelem, připravila se na ni a dala do ní, co je ve mně, jsem udělala obrovskou spoustu. Když udělám obrovskou spoustu, nemůžu si přece říct, že jsem zklamala sebe sama. Takže: co nejhoršího se vlastně může stát...?