Pojďte

na procházku

uvodni

První krok - proč tak váháme

Cambridgeský slovník definuje disciplínu jako „schopnost řídit sebe nebo ostatní lidi, a to i v obtížných situacích“, čeština prostě mluví o „kázni“ (načež si možná spolu se mnou vybavíte Igora Hnízda, jak právě praštil rukou do tabule). Držme se schopnosti řídit sebe sama, a to i v obtížných situacích. Onen dovětek je nakonec to, v čem je celý zakopaný pes ukrytý. Řídit sebe sama totiž umíme – umíme to v situacích, které známe, jsou pro nás jednoduché nebo příjemné, poměrně dobře tušíme, jak dopadnou, baví nás, něco dobrého nám z nich na konci plyne.

Obtížné situace ale všechny tyto charakteristiky postrádají. Nevíme, jestli to vyjde nebo ne, jdeme do neznámého plného nejistoty, protože nic podobného jsme nikdy nedělali, už jsme to třikrát zkusili a nic z toho. Víc se děsíme (nebo nudíme), než těšíme. Zkrátka za nimi není schovaná žádný příjemný pocit, který by nás nastartoval.

Když máme ráno vstát a cvičit, vyhrává lenost, teplo postele a nechuť se potit a namáhat (juu, ono to bolí).

Když máme uklidit, vnímáme spoustu práce, ztrátu času, nutnost rozhodovat, co kam dát.

Když se máme učit nová slovíčka, vidíme jen to, jak nám (zase) nepolezou do hlavy.

JENŽE

Když ráno vstanu a zacvičím si, nastartuju se do dne, budu mít ze sebe radost, že jsem se vykopala a konečně na tom břiše budu mít o pár centimetrů méně.

Až uklidím, zjistím, kolik prostoru v bytě/domě/skříni mám na nové, krásné věci, všude to bude vonět a všechno najdu napoprvé.

Dvě mi do hlavy nepolezou, ale těch dalších 18 budu umět. 18 k 18 a brzo mám v hlavě celý slovník. Takže až příště budu v cizině hledat cestu k památkám, klidně se zeptám a ještě plynně zakonverzuju.

Je to prostě prosté – dokud za úkolem vyžadujícím trochu sebezapření, nalézání a učení se uvidíte jen to špatné a otravné, vaše disciplína se nezmění. Nejde zařídit, že všechno na světě přináší jen dobré, milé a užitečné, ale skoro všechno jo. Jakmile najdete radost a najdete si pozitivní důvod (který si třeba denně budete připomínat hezkou fotografií na pozadí vašeho mobilního telefonu) a toho se budete držet, dostanete se daleko za půlku cesty.

Najděte si podobný, ale pro vás zajímavý úkol nebo činnost a srovnejte si, co ten vám přináší a co vám tedy může přinést ona činnost nová.

Zapojte druhé. Ne do práce samotné, ale do diskuse, jak už jste pokročili, co dobrého už jste pro sebe objevili a čeho všeho jste kvůli své píli byli ušetřeni. Pište si každou drobnost. A až se příště sejdete u vína nebo piva, vytáhněte ten dlouhý seznam a společně ho zapijte.

Odměňte se. Spolehlivě funguje, i když je to trochu blaf. :) Odměna může být drobná (chcete-li levná), pro vás ale hodnotná, přinášející potěšení a jež vám stojí za „tu námahu“.

Dokonce i za těmi nejvíc nenáviděnými úkoly, u nichž máte pocit, že je prostě jen musíte udělat, protože se to musí, je něco málo schované. Jednou mzda, kterou bereme za naši práci, jejíž součástí je i měšíční vyplňování odporných formulářů. Jindy je to úleva, že už se nemusím trápit a mám hotovo. V dalším případě dokonce dobrý pocit, jak pěkně se to povedlo a další rok na to nemusím sáhnout. Je to trochu blafující přístup, ale naše životy ani zdaleka nejsou jen plné rozumu.

Časem zjistíte, že tenhle „šalamounsky pozitivní“ přístup vám přešel do krve a že odpudivých činností je méně (činností je pořád stejně, ale už je nevnímáte jako nepřístojné a umíte si s nimi poradit).


PS. Tohle zadání je od kamarádky, jejíž manžel je jedním z nejdisciplinovanějších lidí, které obě známe. Což je jen další důkaz, že kázeň je nepřenositelná, i když máte skvělý příklad ve svém okolí. Je to ve vás. Hledejte.