Pojďte

na procházku

uvodni

Hmm, koučování. Tak o co teda jde?

Jsem kouč. Vlastně koučka. První věta zní divně, druhá příšerně. Asi proto, že věřím, že čeština má spoustu krásných slov a je milým jazykem, ale tady rozhodně nepomáhá. Ačkoli podstata a duch koučování jsou skvělé, český pojem je hodně neuchopitelný.

Jak jsem řekla, koučování je skvělé, místy až opojné. A jednoduché, až.. no, až primitivní. Vedete rozhovor ve dvou, který se ale zcela vymyká vašim běžným hovorům – jste středem pozornosti, a to pozornosti plné. Dobrý kouč poslouchá, co říkáte. A navazuje na to, co říkáte. Je mu jedno, co si sám o té či oné situaci myslí, dokonce ani nemá čas přemýšlet, jak by sám situaci řešil. Soustředí se na vás a soustředí se na vaše hledání a řešení. Bežně uslyšíte otázku:„Jasný, tohle nechcete a co tedy chcete?“ Dobrý kouč se klidně (doslova) zeptá na tutéž otázku třikrát, čtyřikrát, pokud dle zvyklostí budete „jen“ líčit, jak tohle a tamto a onen není, jak vy si přejete, nechová se, jak by se vám líbilo a nesplňuje vaše očekávání. Takže: „Jak chcete, aby to bylo?“ A obvykle se také poměrně záhy dostanete k otázce: „Co s tím můžete udělat vy?“, protože předělat šéfa, partnera nebo rodinu nelze. Snít o proměně druhého to můžete, skutečně zhmotnit ale můžete jen (téměř) cokoli, co se týká vás. V okamžiku, kdy během koučování (a klidně se to může stát už za půl hodiny) zjistíte, co všechno máte pod kontrolou a jak chcete, aby tenhle „nový seznam“ vypadal, převracíte svůj dosavadní svět. Je úplně jedno, jestli jde o denní drobný zlozvyk, nebo změnu zaměstnání, drobnost nebo zásadní životní změnu. Tohle „přecvaknutí“ ve vaší hlavě udělá zázrak.

Každý při koučování rozkvete. Někdy to bolí a stojí spoustu emocí ještě i dny po koučování, ale ten efekt poté vám žádný jiný rozhovor nedá. Jen proto, že se bavíme jen a výhradně o vás, hledáte si svoje na míru šité řešení, nedostáváte milion chytrých rad, co byste a jak byste, a sami se k vlastnímu povídání stavíte otevřeně a zodpovědně.

Co by ti udělalo radost? Jakou to má souvislost v delším časovém období?
Kým bys chtěl(a) být? Podle čeho poznáš, že už takový/á jsi?
Podle čeho by ses chtěla rozhodnout? Podle čeho se rozhoduješ obvykle v podobných situacích?
Vyjmenoval(a) jsi x věcí, které děláš dobře. Kterými z nich se aktivně zabýváš? Kterým z nich bys rád(a) věnovala ještě víc času a energie?
Na koho dalšího má tvoje rozhodnutí dopad?
Jak moc se ti do téhle změny chce? Co by muselo být jinak, aby se ti do změny chtělo na 100%?
Jaké překážky vnímáš na cestě za svým cílem?

To je výběr pár otázek, které můžete slyšet a které nikdy nebudou univerzální a pokaždé stejné. Odvinou se od vaší situace a vašeho naladění, nastavení, schopností, touhy.

Je o kus snazší vést skutečný dialog, dává vám víc prostoru prozkoumávat svůj svět. Ale po určité době se pro vás „koučovací“ otázky stanou běžným způsobem přemýšlení a náhledu na svět. Budete víc pracovat s tím dobrým, co ve vás je, rychleji se od „věčného remcání“ posunete k tomu, že si můžete nepříjemnosti odstranit z cesty (i kdyby jen tím, že si uvědomíte, že s nimi nemůžete nic dělat a budete je víc ignorovat) a stane se pro vás přiřozené, že svůj život máte v rukou vy sami. Zkušenost a způsob žití, který vám ostatní budou „závidět“, a vy se budete bavit tím, jak moc se věci zjednodušily.