Pojďte

na procházku

uvodni

Lenost nade vše

Genetika je dle psychologů i etologů jedním z hlavních formovačů našeho jednání, chování, přístupu k životu. Formuje se nicméně po staletí a zohledňuje jak nejbližší příbuzné a jejich vklad, tak ale i vklad lidstva jako takového a jeho potřeby pro přežití na světě. Tato druhá složka se utváří podobně jako u všech zvířat zvolna, trvá, než se najde její optimální složení a na změny prostředí a vývoje zkrátka reaguje v řádu stovek až tisíců let.

Od průmyslové revoluce s rychlejším rozvojem strojů, mechanických a elektrických pomocníků a zejména pak se superrychlým vývojem elektroniky v posledních desítkách let se všeobecný genetický vývoj lidstva takové rychlosti ani zdaleka přizpůsobit nemůže.

Mnohem víc je tak naše jednání, chování a reakce založeno na vlastní, řízené, přizpůsobivosti a vlivu prostředí. Pokud tak kdokoli z nás má pocit, že „s leností jsem se narodil, já to tak prostě mám“, není to tak úplně pravda.

Lenost je vlastnost, jen těžko dědičná pro lidského tvora. Příroda jen těžko sama od sebe vyvine druh, který je předurčen k nicnedělání. Jak by přišel k potravě, schoval se před přirozenými nepříteli nebo nepříznivým počasím?

Technologický vývoj umožňuje nejmladším generacím k lenosti tíhnout, ale stále ještě je hraniční tvrzení, že ji mohou vidět ve svém úzkém rodinném prostředí a přijmout ji za svou. Možná v polovině tohoto století takové tvrzení už bude oprávněné, teď jen obtížně najdete rodinu, kde by generace rodičů i prarodičů již byla „prolezlá“ nechutí něco (= cokoli) dělat.

Ano, každý z nás má činnosti více a méně oblíbené. Starší generace, náš vzor a „předloha“ chování, ale výrazně vnímá význam slov povinnost, neodkladnost, nutnost.

Lenost je tedy čistě osobním postojem každého z nás.

Lenost je volba každého z nás.

Lenost je seznam výmluv, které jsme si do hlavy nasadili jen my sami.